POBYTOVÝ TÁBOR JEZEVČÍKŮ - 13. ročník
Na tento tábor jsem se těšila bezmála půl roku, kdy jsem si podala přihlášku. Předem jsem si zjistila, co všechno budeme s Emmou na takový tábor potřebovat. Takže jsem obstarávala vodítka, obojky, spacáček a další vybavení pro Emmu, pro sebe pak hlavně vhodné oblečení a v neposlední řadě myslivecký klobouček.
Uteklo to jako voda a nastal den „D“ - balení zavazadel a vyvrcholení příprav. V pátek 27. července jsme odjeli do Velké Bystřice ke kamarádům Janičce a Tomášovi, kteří nás v sobotu do tábora odvezli. No, řeknu vám, cesta to byla opravdu dlouhá. Odpoledne jsme dorazili do kempu, ubytovali se, z výstavy v Klatovech dojely naše spolubydlící Petra Mozíková a Nicol Brumarová se psími kámoškami Glorií Ze Stoupovy chaloupky a Abeey Forest Engel Dianette. Večer za námi dojela vedoucí tábora paní Dana Hájková a nastínila nám program na celý týden. Výcvikový tábor byl zaměřen na nácvik pro barvářské zkoušky.
Seznámili jsme se s ostatními táborníky, někteří byli už zkušení „matadoři“, jiní, jako my s Emmou, úplní začátečníci. Sešli jsme se z různých koutů naší země - někteří to měli domů „co by kamenem dohodil“, jiní absolvovali několikahodinovou jízdu autem…. Sešlo se nás okolo cca 30 pejsků + jejich doprovod. Byli nám představeni výcvikáři a výcvikářky (ostatně byl to výcvikový tábor, takže nás čekala spousta práce), byli jsme zařazeni do výcvikových skupin a byl dohodnut čas výcviku na příští den.
V neděli jsme byli rozděleni do skupin a proběhly první práce na pobarvené stopě a nácvik poslušnostních disciplín. Následování Emmča sabotovala (prý co to po ní vůbec chci?), za práci na pobarvené stopě jsme byly pochváleny, při nácviku odložení se Emmča zvedala a na protest kňučela…. a vodění na řemeni (prý na co, když doma běhá po lese sama bez vodítka). No, viděla jsem, že nás čeká perný týden, co se výcviku týká, ale nevzdávala jsem to. Byli jsme se podívat také na nácviku norování, ale liška Emmču moc nezajímala (pak mi večer pošeptala, že prý liška smrdí) - tak snad někdy jindy… Jako výcvikáři se nás ujali Aleš a Irena Vyzrálovi. Řeknu vám, že to jsou moc milí a pohodoví lidé a s jejich velkou pomocí a trpělivostí jsme vše stihli nacvičit. Vysvětlili mi, jak jednotlivé disciplíny cvičit, dali mi hodně dobrých a hlavně účinných rad. Jezevčík je totiž velice chytrý od narození, a pokud mu dokážete správně vysvětlit, co se po něm žádá, může se přetrhnout, aby vám udělal radost, a navíc pro něho výcvik může být vlastně zábavou. Irena se nám věnovala i v táboře večer před nástupem a cvičila s námi to zapeklité odložení. Cenné rady jsem dostala také od Petry a Nicoly (ony jsou právě ty zkušené „matadorky“), kterým vděčím za nově navázané krásné přátelství, za pomoc při přepravování do honitby, kde probíhal nácvik a zkoušky. Jsou to skvělé „baby“, se kterými jsem zažila spoustu legrace a táborový pobyt s nimi byl opravdu super. V budoucnu se navzájem určitě navštívíme, nemáme to k sobě daleko.
Po večerech jsme seděli s ostatními táborníky u ohně, opékali buřtíky a povídali si o loveckých zkouškách, mysliveckých zvycích a kynologii vůbec. Povídání to bylo zajímavé - člověk se má stále co učit. S Petrou a Nicolou jsme se podívaly po okolí Kdyně, navštívily jsme hrad Švihov, pana Vocha a jeho chovatelskou stanici Z Vochovny a podívaly se s ním na nácvik norování. Po cestě jsme objevily obec Chlumská, kde mě holky vyfotily u cedule s názvem obce - prostě Chlumská 2 v 1! Občas jsme zajely na nějakou dobrou „baštu“ do okolí.
V pátek skládaly zkoušky Emmčiny kámošky Glorča s Abčou se svými paničkami a dosáhly krásných výsledků - jsou to holky šikulky. V sobotu nastal den „D“ pro Emmču a mě, co by vůdkyni. Ráno v 7.00 h jsme spolu s ostatními nastoupili k barvářským zkouškám. Proběhlo slavnostní zahájení s nástupem a losování. Rozděleni jsme byli do 3 skupin, zkoušku skládalo 13 pejsků. Z klobouku jsem si vytáhla los č. 11. Poté nám byli přiděleni rozhodčí Irenka Vyzrálová a Zuzana Fialová a odjeli jsme do honitby, kde jsme skládali zkoušky. Zpočátku ve mně byla malá dušička, ale pak ze mne veškerá nervozita spadla a vzpomněla jsem si na Petřina slova: „Zkouška je od slova zkoušet - nejde o nic víc“. Emma složila barvářskou zkoušku v I. ceně s celkovým počtem 72 bodů! Byla jsem nevýslovně šťastná a na Emmu jak se patří hrdá. Hodnocení jednotlivých disciplín: následování 3, barva 4 + 2 body (na volno), vodění na řemeni 4, odložení 4. Pak jsme odjeli zpět na vyhlášení výsledků. Emmča dostala diplom, soudcovskou tabulku a krásný kožený obojek a lovecké vodítko.
Domů jsme odjeli ještě týž den, Janička s Tomášem pro nás přijeli. Příjemnou neděli jsme strávili u nich v Bystřici, starali se o nás jako „o vlastní“. Patří jim za vše, co pro nás udělali, velikánský DÍK!
Takže zdravíme s Emmou všechny táborníky, výcvikáře, zejména hlavní organizátorku a duši tábora - paní Danu Hájkovou a děkujeme za super strávený týden v krásné přírodě Plzeňského kraje a těšíme se na shledání zase někdy příště!
Více fotek naleznete v odkazu "fotogalerie".
