BARVÁŘSKÉ ZKOUŠKY (BZ)
Současné barvářské zkoušky obsahují tyto disciplíny:
1. vodění na řemeni
2. nahánění
3. práce psa na pobarvené stopě, nejméně 12 hodin staré
4. následování
5. odložení
První disciplína je nám již známá ze zkoušek vloh. Ale pozor, soulad se psem a reakce na povely musí být mnohem lepší. Nácviku vedení psa na řemeni je třeba věnovat určitý čas, psa vodit zejména v lese a zvykat jej na různé překážky, aby se neomotával okolo stromů a nesnažil se podlézat padlé kmeny. Tomu se snažíme pomoci různým způsobem. Pro začátek si utrhneme proutek, na jehož konci necháme listy. Při každém zaběhnutí psa za strom jej pleskneme zepředu přes čenich a vodítkem jej vrátíme k noze. Vodítko musí být správné délky, aby nebylo ani krátké, ani moc dlouhé, to aby se psovi nezamotávalo mezi běhy. Plesknutí olistěnou větévkou není vůbec bolestivé, ale na psy funguje. Později, již při pouhém ukázání větvičky, se pes vrací na správnou stranu a také se už nesnaží táhnout. Někteří psi se při tomto výcviku, při spatření překážky, sami řadí tzv. "za paty". Při překonávání vodorovných překážek volíme při nácviku např. slovo "hop" a postupně ubíráme na hlasitosti. Do zkoušek se dostaneme už pouze na úroveň šeptání, které slyší jen pes a vůdce, pokud je to ještě třeba.
Odložení je disciplína, která se zkouší na zkouškách často jako první. V minulosti i v současné době bývá největším kamenem úrazu. Při výcviku je třeba mít neustále na paměti, že je to výhradně výcviková disciplína, a že slovo tolerance ze strany vůdce vůbec nesmí zaznít. Podmínky odložení jsou ve zkušebním řádu, ale stručně je zde připomenu. Odložení se zkouší buď volně, nebo na plně rozvinutém barvářském řemeni, který pes nesmí natáhnout. Doba odložení je nejméně 5 minut.
Každý tuto disciplínu nacvičuje jinak, a každý bude mít na věc jiný názor. Začátečníkům popíši svůj způsob a předesílám, že při této metodě mi na zkouškách ani na soutěžích neodešel ani jeden pes a všichni dostali známku 4. Podle mne tato disciplína se psem uvázaným na barvářském řemeni není zrovna šťastná a nepoužívám ji. Už jen to, že pes by měl dostávat barvářský řemen, na kterém je speciální obojek, pouze pro účel dohledávky poraněné nebo zhaslé zvěře. Tento akt je spojen s jistou chtivostí a nedočkavostí psa a s touto disciplínou se to neslučuje. Začínáme odkládat psa volně. Nejlépe se v přírodě cvičí, když už z domova ví, o co se bude jednat.
Psa si srovnáme do polohy "daun" v leže, s hlavou na předních končetinách a se slovy "daun", několikrát zdůrazněnými, jej v této poloze přidržíme. Počáteční problémy musíme vydržet, pes to po několikáté začne chápat. Při prvních pokusech se snaží dostat z našich rukou, ale nesmíme povolit. Podotýkám, že se jedná o několikavteřinové odložení, vždy odměněné pamlskem. Postupně čas prodlužujeme a povolujeme tlak rukou, až psa necháme odloženého volně. Jsme však nablízku, připraveni okamžitě přiskočit, a psa opět srovnat do polohy "daun". Pokud pes vydrží, několik vteřin jej necháme a uvolníme jej. Tento cvik se snažíme cvičit maximálně 3 - 5 x denně.
Postupně přidáváme čas, ale jen po několika sekundách. Kdybychom přidávali příliš, měl by snahu se zvedat a odcházet. Psa máme neustále pod dohledem, i když od něj dále odcházíme. V přírodě je třeba postupovat tak, že pečlivě vybereme místo. Je třeba prohlédnout, aby tam nebyli mravenci, aby nebylo poblíž ochozů zvěře, vosích hnízd apod. V lese pečlivě odhrabeme jehličí a dlaněmi urovnáme hrabanku, kterou zbavíme různých kořenů, případně kamení. Pokud psa odkládáme do trávy, dlaněmi ji napřed umačkáme. Tato příprava je provedena za účelem prohlídky, urovnání a zejména zapachování místa pachem vůdce. Odhrnuté jehličí spolu s listy vytvoří val, přes který pes odložený v poloze "daun" nevidí. Psa na toto místo odložíme s patřičným důrazem a za slovního doprovodu "daun". Odcházíme od něj tak, aby měl hlavu směrem od nás. Pečlivě si jej všímáme a v případě, že ji zvedne, vrátíme se a důrazně jej znovu odložíme. Postupně přidáváme čas. Počítáme dobu na příchod a odchod a také na to, že zkušební řád uvádí, že odložení trvá "nejméně 5 minut". Výcvik považujeme za ukončený, když pes vydrží 7 - 8 minut ležet v poloze "daun" několikrát za sebou v rozmezí několika dnů a to na různých místech. Je třeba dodržovat stejný rituál a zdůrazňuji, že tento výcvik je pro psa v podstatě trestem a proto jej nezneužíváme. Takto prováděná odložení si psi i po několika letech dobře pamatují. Samozřejmé je zvykání psa na přítomnost houbařů, případně korony v okolí a také fakt, že při zkoušce jeden rozhodčí odchází s námi, od odloženého psa, a druhý jej nedaleko hlídá (na posedu či opodál tak, aby na odloženého psa viděl). Ukončení cviku provádějte zásadně tak, že si pro psa přijdete, pohladíte ho a řeknete "volno". Nemělo by se stát, že by pes, kterého běžně odkládáte volně, byl v den zkoušek odložen na řemeni jen proto, že pán to nervově nevydržel. Také je třeba začít s výcvikem včas.
Další disciplínou je vlastně to nejdůležitější - práce psa na pobarvené stopě. Popíši výcvik psa pro práci na řemeni. K této práci je potřeba pro jezevčíka přiměřeně široký obojek, podšitý jemnou kůží či filcem a k němu přes obrtlík napevno připojený barvářský řemen, nejméně 5 m dlouhý. Tento řemen s obojkem je třeba psu dávat vždy, když jde na barvu. Pro začátek výcviku je nutné si zajistit vepřovou krev a "něco" na konec barvy. Začít se může např. vlečkou 50 kroků dlouhou. K této vlečce lze použít čerstvě zabitého a vykrveného králíka, kterého necháme ležet na konci. Důležité je, aby pes byl naveden na dobře označený začátek "barvy". Po úspěšném dosledu psa pochválíme a odměníme pamlskem.
Barvy postupně prodlužujeme a snažíme se o to, abychom cvičili pokaždé jinde. Na konci barvy by měla ležet alespoň kůže. Několik dnů před zkouškou se snažíme zajistit kus srnčího, který dáme na konec barvy. Pes získá větší zájem a při vlastní zkoušce má větší motivaci. Dáme však pozor, aby se nesnažil srnčí načínat. Při nácviku je důležité, aby pes dával přednost práci na staré barvě před čerstvými stopami živé zvěře. Na tyto zkoušky by správně měli jít starší a zkušenější psi, protože barva stará okolo 20 hodin je náročná. Praxe nás přesvědčuje o opaku, zkoušky absolvují většinou mladí psi, kteří dávají přednost čerstvým stopám živé zvěře před barvou. Potom je jejich známka z barvy přímo úměrná počtu křižujících stop živé zvěře a úspěšná práce na barvě je dána absencí živé zvěře v dané lokalitě. Při kapání barvy je vhodné používat přecezenou krev v plastové lahvi s úzkým hrdlem. Do hrdla lahve vložíme několik větviček (vhodné jsou smrkové), kterými ucpeme hrdlo tak, aby krev rovnoměrně kapala. Po určité době (většinou polovině dráhy) krev přestává kapat, musíme to sledovat a úpravou větviček a tlakem na lahev zajistit stejnoměrnou dávku krve. Kapeme jen po značených drahách, abychom měli stálou kontrolu práce psa. Kapat barvu by nám měli přátelé a lidé dobrého charakteru, abychom se nedivili, že pes pracuje najednou hůře, než jsme zvyklí. Rovněž se snažte, abyste se psem neprováděli praktickou dohledávku dříve, než půjdete na zkoušky. Není to sice pravidlem, ale někteří psi potom po vepřové barvě odmítají chodit, nebo nepracují s patřičným zaujetím.