STANDARD PLEMENE

 

První dojem, který získáme při pohledu na jezevčíka, je především pocit údivu nad jeho pěknou, elegantní figurou přes jeho nízký vzrůst. Ten dojem vzbuzuje kompaktní stavba těla, dobré úhlení končetin, hrdě nesená hlava a inteligentní pohled.

 

Správně stavěného jezevčíka si nikdo nedovolí přirovnávat k psí karikatuře. Stavbu jezevčíka i spojení s funkcí loveckého psa, jeho práci pod zemí i na povrchu, kde musí vykazovat obratnost a fyzickou i psychickou neúnavnost, podmiňuje právě bezvadná stavba těla čili bezchybný exteriér.

 

Velmi podstatný – nejen pro jezevčíky, ale pro všechna plemena – je takzvaný pohlavní výraz. Pes – samec musí být silné, kompaktní stavby těla s mohutnou, samčí hlavou. Fena naopak také s kompaktní, ale jemnější tělesnou stavbou, musí být celkově „ženská a měkká“, s poněkud lehčí hlavou. Při posuzování v kruhu musí každý rozhodčí mimo jiné brát v úvahu pohlavní výraz jedince. Jestliže pes má výraz feny a fena působí dojmem psa, jejich ocenění musí být sníženo a jde-li o výrazně nedostatečný pohlavní výraz, je třeba takové jedince nepřipouštět do chovu.

 

Analýza kostry, stejně jako jednotlivých částí těla, usnadní porozumění závislosti, která existuje mezi těmito částmi a jaký má vliv na pracovní upotřebitelnost psa. Jednotlivé kosti nesmí být ani hrubé, tím méně rachitické, ale silné a dobře vyvinuté. Lopatka, stejně jako pánev, musí být široké, což garantuje lepší a jistější upevnění svalů, které vážou trup. První obratle hrudní části páteře jsou o něco vyšší, než následující a spolu s horní částí lopatky tvoří silně vyvinutý kohoutek, dodávající figuře psa mocný dojem.

 

Vady hřbetu, jako jeho pronešenost čili slabost, nebo vyklenutí – tzv. „kapří hřbet“, stejně jako absolutně rovný hřbet jako u krávy, je s ohledem na anatomii rovněž nevýhodný, protože způsobuje málo rozvinutou muskulaturu hřbetu.

 

Dále se zastavíme u hlavy, která v závislosti na tvaru, výrazu očí, délce mordy a ucha, častokrát pozdvihne kvalitu exteriéru, případně ji sníží.

 

Podstatný charakter hlavy jezevčíka tvoří především dlouhý, přirozeně modelovaný tvar a také to, že její délka musí být proporcionální k délce těla. Část lebky, zvaná mozkovna, při pohledu zpředu musí být téměř plochá, bez čelní rýhy, viděna z boku jen mírně vyklenutá a přímo přecházející v linii nosního hřbetu. Čím nevýraznější je tento přechod – stop – tím je hlava ušlechtilejší a elegantnější. Celá partie nosu, tváře a čelisti se nazývá v kynologicko-mysliveckém jazyce morda. Proporce délky mordy k partii lebky je správná, jestliže tvoří poměr

1 : 1, kratší morda je již velkou vadou.

 

Ideální linie hlavy přechází bez stopu ve hřbet nosu, uši jsou správně nasazené a nesené, dobrého tvaru, nadočnicové oblouky výrazné, oči žádaného tvaru. Vadou je hlava špičatá, ve tvaru klínu nebo trojúhelníková. Tento tvar se vyskytuje u lebky příliš kulaté – jablkovité.

 

Nosní houba musí být dobře rozevřená, aby zaručovala snadné dýchání psa při běhu i prolézání hustých křovin. Důležitá u jezevčíka je i dostatečná rozeklanost tlamy, neboť čím delší je tlama, tím lepší a pevnější je chvat, což hraje nemalou roli v lovecké praxi.

Chrup jezevčíka se rozvíjí a roste ve dvou etapách. V první etapě rostou zuby mléčné, které se začínají objevovat mezi třetím a šestým týdnem života. Jako první vyrůstají ve třetím týdnu mléčné špičáky, mezi 4. a 5. týdnem mléčné řezáky a premoláry – kromě P 1, rostoucích hned za špičákem. Ty se vyvinou až koncem 5. měsíce jako zuby stálé.

 

horní čelist                 -                      6  +  2  +  6

mléčný chrup

dolní čelist                  -                      6  +  2  +  6

 

Šestitýdenní štěně má již obvykle 28 mléčných zubů, které ve 4. měsíci života začnou být postupně nahrazovány zuby stálými. To je druhá etapa výměny chrupu. Jedny z prvních, které podléhají výměně jsou řezáky, následují premoláry a moláry (stoličky) a okolo 6. měsíce - špičáky. Častým jevem u jezevčíků (především u malých velikostních rázů) je přetrvání mléčných špičáků – hlavně v horní čelisti, přesto, že vedle již vyrůstají trvalé špičáky. Jestliže mléčné špičáky samy nevypadnou, okolo 7. měsíce, požádáme veterináře o jejich odstranění. Ve věku ¾  roku má již většinou každý jezevčík kompletní a náležitě vyvinutý stálý chrup, který tvoří 42 zubů.

 

Premoláry slouží k roztrhání větších kusů masa na menší, stoličky (moláry) k rozmělnění těchto menších kousků masa na kaši, špičáky k přidržení kořisti a řezáky na menší práce, jako například obírání masa z kostí, či ošetřování vlastní srsti.

 

Požadovaným skusem jezevčíka je skus nůžkový, případně klešťový. Při skusu nůžkovém se dotýkají spodní řezáky horními hranami zadní strany horních řezáků, u klešťového se dotýkají řezáky obou čelistí jenom svými okraji. Diskvalifikujícími vadami skusu, protože jde o vady dědičné – jsou nepravidelné skusy, jmenovitě: podkus, předkus a zkřížený (nepravidelný) skus. Při podkusu je spodní čelist kratší než horní, zatímco při předkusu je naopak spodní čelist delší a vysunutá dopředu. Skus křížový – část řezáků je postavena správně, ale část je v předkusu. Vady chrupu nejsou vždy jen dědičné, ale občas (zřídka) jsou i důsledkem onemocnění psinkou ve štěněčím věku, případně špatné výživy s nedostatkem vápníku, což ovlivňuje také nedostatečný vývin kostí v celém organismu.

 

„Poheď mi do očí a budu vědět všechno“ – jak výše řečeno, oči jezevčíka odrážejí každou jeho náladu – radost, smutek, agresi, nudu, obavy i prosbu – jsou to oči, které zrcadlí jeho psychiku a prostě mluví. Vadou exteriéru i pro pracovní využití jsou oči kulaté a vyklenuté, především proto, že takové oko je více ohrožené při práci v křovinách a pod zemní a navíc vykulené oči nikomu na kráse nepřidají.

 

Podobně jako u všech chytrých psů, uši jezevčíka musí být především pohyblivé, vykazující zájem o každou situaci, proporcionální ve své délce k velikosti hlavy. Ne úzké, ne široké, správně nasazené. Příliš široký povrch ucha – klapaté ucho  - je nevýhodné při práci psa pod zemí, neboť usnadňuje útočící lišce uchopení psa. Celý pes vypadá lépe, když je hlava nasazena na ladně klenutém krku, než když spočívá na krátkém krku, vtisknutém mezi lopatky.

 

Přední končetiny plní ve stavbě psa úlohu zvedacího mechanismu, takže musí být bezvadně úhlené a se silnými kostmi. Rovněž lopatka, která je spojena s trupem pouze svalovými úpony, musí být široká a úměrně dlouhá. Správný úhel s ramenem garantuje lepší akci končetin, její sílu a elastičnost.

 

U psů se slabou muskulaturou či lymfatické konstituce těla vídáme tzv. volnou lopatku. Jinak řečeno lopatka je tak slabě upevněna, že celá přední končetina se při každém pohybu psa chvěje a překáží vyvinutí větší rychlosti. Navíc je volná lopatka vadou ovlivňující výstavní ocenění psa. Velmi významnou úlohu při rychlém běhu jezevčíka nebo při jeho práci v poli, lese či pod zemí, má stavba hrudníku, která musí být taková, aby pojala srdce, plíce a zabezpečila jim důležitý rozvoj a funkce. Příliš hluboký hrudník, který zapříčiňuje odstup od země nižší, než je 1/3 celkové výšky psa v kohoutku, není jen vadou exteriérovou, ale především vadou anatomickou, protože má za následek vadné formování žeber i hrudní kosti. Dlouhý hrudník pěkného, oválného tvaru je proto tolik žádoucí, že anatomicky zkracuje slabiny, čili oblast ledvin, která čím je kratší, tím je pes kompaktnější a lépe svázaný. Bývají také hrudníky příliš úzké, působící slabým dojmem, dále pak hrudníky sudovité. Všechny tyto hrudníky jsou vadné.

 

Při bezchybném postoji předních i zadních končetin musí tlapy spočívat na silných a pevných polštářcích, jejichž silná a hrubá kůže zabezpečuje prsty před vymknutím a poraněním. Samy prsty musí být sevřené a dostatečně klenuté, protože plní úlohu tlumiče otřesů, vznikajících údery nohy o zem při pohybu psa. Výborná stavba všech kostí utvrzuje správné úhlení i postavení končetin psa. Zadní nohy jsou silné a postavené rovnoběžně. Vídáme také pánevní končetiny, které rovnoběžné nejsou – čili paty sbíhají – jde o sudovitý postoj, případně paty vybočují a postoj je kravský.

 

Prut jezevčíka je prodloužením páteře a musí být dostatečně silně nasazený a až do konce rovný. Ani v momentu silného afektu se nesmí příliš ohýbat. Není dlouhý ani krátký, hrubý ani tenký, je úměrný k celkové stavbě těla. Můžeme jej přirovnat k čilé anténě, signalizující na dálku všechno, co zjistí psí nos. Podobně jako uši, i prut je věčně v pohybu a škála jeho pohybu ukazuje myslivci stopy zvěře. V poli plní tu samou roli, jako „vystavování“ pointra či ohaře.

 

 

 

Jezevčík 

je v dnešní době velice oblíbený pes. Někteří chovatelé, jako jsou myslivci, ho používají pro myslivost, ale v dnešní době se čím dál tím více chová jako domácí mazlíček a hlídač. Je vhodný k vystavování na psích výstavách. Je to velice společenský pes, je přátelský, oddaný, ale má vlastní rozum, jelikož v noře nemůže spoléhat na svého pána, proto potřebuje důslednější výchovu. Je to také vynikající hlídač. Jezevčíci patří do 4. skupiny FCI.

 

Povaha

Jezevčík je ideální pes do rodiny. Je sice paličatý a kolikrát i neposlušný, ale pokud jej důsledně vycvičíme, získáme opravdu skvělého společníka. Jezevčík je přátelský, milující, učenlivý, milý, hravý, skvělý hlídač a také lovec. Moc rád noruje, mezi další jeho záliby pak patří i plavání, aport (i do vody), vyhřívání na sluníčku (zvláště hladkosrstí), miluje procházky v přírodě a samozřejmě má rád různé hry s páníčky. Někteří jezevčíci jsou spíš samotáři, že milují jen svoji „smečku“, což se hodí, aby byli dobrými hlídači, jiní jsou zase přátelští ke všem. Podle povahy je nejmírnější a nejhodnější dlouhosrstý a hladkosrstý; drsnosrstý je drsnější a ostřejší. Ale jak už to bývá, záleží na povaze jednotlivého jedince.

 

Rozdělení

Skupina jezevčíků se dělí na devět plemen, a to dle rázu (velikosti) a dle druhu srsti.

Jezevčík drsnosrstý standardní

Jezevčík hladkosrstý standardní

Jezevčík dlouhosrstý standardní

Jezevčík drsnosrstý trpasličí

Jezevčík hladkosrstý trpasličí

Jezevčík dlouhosrstý trpasličí

Jezevčík drsnosrstý králičí

Jezevčík hladkosrstý králičí

Jezevčík dlouhosrstý králičí

 

 

Jak číst v průkazech původu

 

Stali jste se novopečenými majiteli čistokrevného jezevčíka s „rodokmenem“ a hledíte na ten „papír“ se směsicí obdivu a nepochopení. Abyste se v něm mohli poněkud lépe orientovat, pokusím se vám vysvětlit nejčastěji používané zkratky a odborné výrazy v něm obsažené.

 

V „hlavičce“ průkazu původu najdete jméno Vašeho nového kamaráda (které můžete a nemusíte používat, můžete pro něj zvolit jiné - domácí, které Vám bude více vyhovovat), název chovatelské stanice, což je jakési příjmení psa a používají je všichni odchovanci toho kterého chovatele. Zkratka ČLP znamená „český lovecký pes“ a je to tradiční značka psů plemen, zapisovaných v původní myslivecké jednotě a dnes Českomoravské kynologické jednotě. Za lomítkem následuje zkratka J (jezevčík) nebo JTK (jezevčík trpasličí/králičí). Tetovací číslo je shodné s číslem zápisu a Váš psík je má vytetované v jednom či obou uších (výjimečně ve slabině). Barva srsti by měla odpovídat barvě psa a používají se pro ni odborné termíny jako „divočáka“, „černá s pálením“, „červená s příměsí černé“, „suchého listí“ apod.

 

V německých rodokmenech jsou barvy uváděné jen v první generaci a často zkratkami. Jejich překlad je následující:

 

br. - brun -  schokoladenbraun      - čokoládově hnědá (obvykle hnědá s pálením, či barva divočáka s hnědým pigmentem)

brtg. - brauntiger                            - hnědá s pálením, tygrovaná

dkl.sf.  - dunkelsaufarbig                - tmavého divočáka

gestr. - gestromt                              - žíhaná

rttg. - rottiger                                   - červená, tygrovaná

r. - rot                                              - červená

r.m.Dh. - rot mit Deckhaar               - červená s příměsí černé (s černým krycím vlasem)

schwr. - schwarzrot                          - černá s pálením, černá s odznaky

schwtg. - schwarztiger                      - černá spálením, tygrovaná

sf. - saufarben                                  - barva divočáka

 

Plemenná příslušnost je v německých (často i dalších cizích) rodokmenech uváděna obvykle také zkratkami:

 

K - Kurzhaar                                     - jezevčík hladkosrstý (krátkosrstý)

L - Langhaar                                    - jezevčík dlouhosrstý

R - Rauhhaar                                   - jezevčík drsnosrstý

/Kt - za zkratkou srsti                      - Kaninchenteckel - králičí jezevčík

/Zw - za zkratkou srsti                     - Zwergteckel - trpasličí jezevčík

 

V části rodičů jsou řazeni vždy matka pod otcem a jejich předci pak vpravo od nich.  U předků je na prvním místě jméno a chovatelská stanice, číslo zápisu (v případě dovezených jedinců pak kromě čísla zápisu v české plemenné knize - ČLP/... i původní číslo z rodné plemenné knihy. Každá plemenná kniha má svou neměnnou zkratku, podle níž odborník pozná, z jaké země jedinec pochází.

 

Pod číslem je uvedena barva předka, pod ní u mladších českých předků bonitační kód. Vedle bonitačního kódu (takto řazeny jsou položky u nově vydávaných průkazů původu od roku 2000, předtím bylo řazení poněkud jiné),  je uvedena hmotnost u standardních jezevčíků a obvod hrudníku (OH) u trpasličích či králičích. Trpasličí jezevčíci mají obvod 31 – 35 cm, králičí do 30 cm včetně. Vedle mohou být uvedeny chybějící zuby, chybí-li (chybět mohou jen u malých rázů, nikoli u standardních), eventuálně údaj o provedeném oftalmologickém vyšetření (PRA/cat-neg.) U standardních jezevčíků případně známka z hlasitosti na povrchu. Pod tituly jsou uvedeny tituly či oceňovací známka, kterou jedinec na výstavě či výstavách obdržel.

 

Tituly jsou leckdy uváděny zkratkami, jejich význam je následující:

 

BID či BOD - vítěz dne na výstavě (nejkrásnější pes dne, obvykle dvoudenní výstavy)

BIG či BOG - vítěz skupiny na výstavě (nejkrásnější jezevčík výstavy)

BIS - Best in Show - vítěz výstavy (nejkrásnější pes celé výstavy)

BOB - Best of Breed - vítěz plemene (nejlepší jezevčík v tom kterém plemeni)

BS - Bundessieger - titul zadávaný na německé či rakouské „Bundes“ výstavě (BJS je z téže výstavy vítězství v mladých)

CAC ČR (SR), CACA, CWC - čekatelství národního šampionátu jednotlivých zemí (CAC - českého či slovenského, CAC VDH - čekatelství německého VDH šampionátu, CAC Dt- - německého šampionátu, CACA - rakouského, CWC - polského...

CACIB - čekatelství na mezinárodní šampionát krásy

Champ.ČR, Český šampión - český šampion. Podobně jsou označovány další šampionáty jednotlivých zemí, např. Slovenska, Rakouska, Polska, Německa (Dt.Champ.)...

ES - Evropský vítěz (ES FCI Evropský vítěz z FCI výstavy, ES VDH z výstavy pořádané každoročně německou VDH), EJS - totéž v mladých

G - gut - dobrý (zkratka v německých rodokmenech)

Inter.Champion, Int.Champ, ICH, ISchCh - Mezinárodní šampión krásy  (nejvyšší možný šampionát)

Jugendbester - Vítěz mladých na některých německých či rakouských výstavách

Jun.Champ.ČR (SR), Český junior šampión - šampión mladých jednotlivých států

Klub.vítěz - Klubový vítěz

Klub.vítěz mladých - Klubový vítěz mladých

KS - Klubový vítěz (Německa, Rakouska...), KJS - Klubový vítěz mladých

LS - Landessieger - Vítěz na německé „Landes“ výstavě

Nár.vítěz - Národní vítěz

Optimus či Primus junior - po několik let zadávaná vítězství v mladé třídě na vyšších výstavách

SG - sehr gut - velmi dobrý (zkratka v německých rodokmenech)

V - vorzuglich - výborný (zkratka v německých rodokmenech)

v.d. - velmi dobrý

výb. - výborný

WS - Weltsieger - Světový vítěz (nejprestižnější titul z nejvýznamnější výstavy). Podobně WJS - Světový vítěz mladých

 

V německých a mnohých dalších zahraničních rodokmenech se uvádějí pouze „celé“ tituly (nikoli čekatelství typu CACIB, CAC...) a často výhradně zkratkami (WS,ISchCh,ES, KS,BS,LS...).

 

Pod zkouškami jsou uvedené případné výkonnostní tituly - vítězství v pracovních soutěžích, titul norník pro jezevčíka, který získal I. cenu na kontaktním norování, diviačiar - titul psa, který prokázal v určité ceně práci na divočáky, čekatelství mezinárodního šampionátu práce - CACIT či národního šampionátu práce - CACT, CACP apod.) a zkratky absolvovaných zkoušek, včetně cen, kterých na nich pes dosáhl.

 

Zkratky českých zkoušek a soutěží

BH                                          - barvářské zkoušky honičů

BZ                                          - barvářské zkoušky

HZ                                          - honičské zkoušky

KBS                                        - klubová barvářská soutěž

KHS                                        - klubová honičská soutěž

KSNL                                      - klubová soutěž v norování na lišku

LZ                                           - lesní zkoušky

MRKr                                      - Memoriál Rudolfa Kristla

MSNL                                      - mezinároní soutěž v norování na lišku

NL                                          - norování na lišku (kontaktní)

PZ                                          - podzimní zkoušky

Vp                                          - zkoušky vodní práce

VZ                                          - všestranné zkoušky

ZN                                           - bezkontaktní zkoušky v norování na lišku za zarážkou (u této zkoušky se cena nezadává, za zkratkou se uvádí                                                        získaný počet bodů, maximum je zde 84 bodů)

ZV                                          - zkoušky vloh

 

Další uváděné údaje a zkratky v německých rodokmenech:

Haarart und Farbe                  - druh srsti a zbarvení

Geschlecht                              - pohlaví

VDH/DTK Nr.                           - číslo zápisu v plemenné knize

Zuchter                                    - chovatel

Wurftag                                    - datum vrhu

GTSt.Nr.                                  - číslo zápisu v knize „pracovních vítězů“

Tato-Nr.                                   - tetovací číslo

 

SNAŽÍME SE CVIČIT JEZEVČÍKA

ZKUŠEBNÍ ŘÁDY LOVECKÝCH PSŮ PLATNÉ OD 1. 4. 2014

05.07.2015 11:43
http://www.cmmj.cz/Files/96/966a7247-f911-4519-a369-b37dc7e986d1.pdf

LESNÍ ZKOUŠKY (LZ)

10.10.2013 18:33
Jsou vlastně zkoušky vloh spojené s barvářskými zkouškami. Samozřejmě, že ve všech disciplínách musí pes předvést lepší práci než na ZV. Slídění, je třeba provést tak, aby pes reagoval nejen na hlasité povely, ale zejména na posunky rukou, které jsou rozhodčími více ceněny. Při nácviku slídění je...

BARVÁŘSKÉ ZKOUŠKY (BZ)

10.10.2013 18:26
Současné barvářské zkoušky obsahují tyto disciplíny: 1. vodění na řemeni 2. nahánění 3. práce psa na pobarvené stopě, nejméně 12 hodin staré 4. následování 5. odložení První disciplína je nám již známá ze zkoušek vloh. Ale pozor, soulad se psem a reakce na povely musí být mnohem lepší. Nácviku...

ZKOUŠKY VLOH (ZV)

10.10.2013 12:50
Snažíme se cvičit jezevčíka - zkoušky vloh (ZV) Napsat příspěvek na téma „Příprava psa na zkoušky“ je nevděčný úkol. Každý cvičitel používá odlišných metod, mnozí mají jiný, třeba velmi odlišný názor, a zejména ti zkušení používají často pří výcviku různých „fint“, které důsledně tají.   Mou...
Záznamy: 1 - 4 ze 4