PÁR SLOV O NÁS...

 

Jmenuji se Dagmar Chlumská a do jezevčíků jsem se zamilovala v roce 1993, kdy jsem si pořídila svého prvního jezevčíka. Byl to standardní dlouhosrstý jezevčík-fenka červené barvy, sice bez průkazu původu, ale po myslivecky vedených rodičích. Jmenovala se Betty. Její zvědavost a touha ochutnat vše, co jí přišlo do cesty, se jí staly osudnými. Lékařům se ji nepodařilo zachránit, zemřela ve věku pouhých 2 let.

 

Mým druhým jezevčíkem byla od roku 1995 standardní dlouhosrstá fenka Dorka od chovatele pana Chytila z Malé Morávky, ke které o rok později přibyla ještě jedna fenka jménem Týna ze stejného chovu. Holky se ale dost dobře nesnesly, proto po roce neustálého boje o první pozici ve smečce jsem se rozhodla najít pro Týnu nový dobrý domov. Ujali se jí moji přátelé, u kterých byla milována, hýčkána a dožila se krásných 15ti let.

 

Dorce bylo očividně smutno, proto k nám do smečky přišel standardní dlouhosrstý jezevčík s PP v červené barvě Ergo z Habrových hájů (alias Edík) od chovatele pana Josefa Chlupa. Oba hafani spolu dobře vycházeli, Dorka převzala roli trpělivé, tolerantní a báječné „tety“, Edík získal kamarádku, kterou miloval.

 

S oběma pejsky jsem zažila mnoho krásných chvil. Počínaje procházkami nádhernou přírodou Jeseníků, přes jejich lumpačiny, nejedno „překvapení“, které mi připravili. Věnovali mi spoustu lásky, přítulnosti, porozumění. Byli mi oporou ve smutných dnech a chvílích trápení.

 

Edík nás opustil 17. 7. 2012 ve svých 13ti letech. Vzpomínám na něho jako na velkou psí osobnost.

I přes svůj poměrně vysoký věk byl stále čilý, hravý, mazlivý, neustále něčím překvapoval. S ním se člověk prostě nikdy nenudil!

 

Dorka přešla přes pomyslný „duhový most“ letos, 6. 8. 2013. Dožila se opravdu požehnaného věku, bylo jí 18 let. K těmto narozeninám jsme jí s mými přáteli uspořádali koncem června oslavu - takovou malou zahradní párty. V posledních měsících jsem ale viděla, že její život je už šedý, bez radosti, jiskry v oku. Měla také zdravotní problémy, a tak jsem se rozhodla jí trápení usnadnit a s pomocí paní veterinářky jsem jí umožnila bezbolestný odchod do psího nebíčka…. Věřte, nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí, stále to ještě moc bolí…