Dnes odpoledne k nám přišla na návštěvu Emmčina věrná kamarádka Velsa. Jen tak... na čumendu... Holky to ale pojaly zodpovědně - vzduchem létali nejen dva psi, ale i všechny hračky a vše ostatní kolem. Podívejte se sami... propletenec tlapek, vyceněné zuby, zkrátka hra se vším všudy. Hezky si to užily a pak svorně usnuly... tak dobrou!

Emmča vypráví:

"Vánoce jsme prožili u kamarádů ve Velké Bysrtřici.Strávili jsme spolu pár pěkných dnů - procházky, k jídlu samé mňamky, spousta pití ... co víc si přát? S Baddym jsme pomáhali se strojením stromečku ... hi, hi. To byla sranda!! To víte, sem tam se nepodařilo pověsit cukrlata (šňůrka prostě neydržela nápor), takže nám, pejskům, nezbylo nic jiného, než to honem "uklidit". Samozřejmě, aby to nikdo neviděl, páníčkům by totiž bylo líto, že se jim něco nepodařilo. A tak jsme to museli zahrát jako "do outu" (pokud upadla ozdobička, ta samozřejmě zůstala na koberci - co s ní?). Janička trochu prudila s jakýmsi "půstem" - no co to je? Dejte pokoj! Konečně nadešel večer, my s Baddym jsme dostali vařeného kapra (ryba prý musí být) - tak jo, no. Ale potom, no, to jste neviděli!! V obýváku svítil nádherný stromeček a pod tím stromečkem .... hádejte .... no, copak to tam bylo?

No přece spousta dárečků! To bylo samé: "jé, jů, copak to tady máme, a pro koho je tenhle dáreček, Ježíšku děkuju" a podobně. My, pejsci, jsme taky dostali dárečky, pamlsky, panička našla pod stromečkem tolik dárků, že jsme je pak nemohli ani naskládat do auta. Já jsem dostala super dáreček, takovou parádní opravdickou postýlku ze dřeva. Vypadá úplně přesně tak, jako ta pro lidi, akorát je menší - jako pro trpaslíka - hi, hi, haf! Ale jsem trpasličí jezevčice, tak to "sedí". Nad hlavinkou mám vypálené své jméno a hlavu jezevčíka. 

Zkrátka bylo to všechno moc fajn, byli jsme všichni pohromadě, a tak to má u kamarádů být. No ne? Tak a ještě pár foteček na závěr..."

Tak tohle bylo původně moje křeslo..... a myslela jsem si, že pořád je a bude. Pak se na něj začala šplhat i Emma. No, tak dobře, bude to naše křeslo (je polohovací, prima) a místa je v něm dost pro obě. Dnes jsem zjistila, že jsem se velice mýlila. Ode dneška v něm odpočívají Emma a její kamarádka Velsa po náročné mrazivé procházce. 

A holky říkaly, že jim to tak vyhovuje, takže by bylo dobré to tak nechat. A nakonec - proč ne?

rozhovor Emmy a Matky přírody:

Emma: "Co to je? No, to je nadělení! A CO SE S TÍM DĚLÁ?"

příroda: "To je přece sníh. To ještě neznáš, co? Vyzkoušej, uvidíš, jak je to prima!"

Emma: "No, toruchu to studí do tlapek, je to načechrané jako peřina, fajn. A dobře se v tom noruje!"

příroda: "Tak si zvykej, teď to tu bude skoro půl roku, Emmilko!"

Na oblíbenou procházku lesem a loukami jsme se s Emmou vydali i včera, i když počasí nám moc nepřálo. Drobně mžilo a bylo málo světla, takže přes veškerou snahu fotky nejsou moc kvalitní. Ale bylo to fajn, po návratu domů se krásně odpočívalo....

Tento víkend jsme s Emmou strávili u kamarádů v Bystřici. Bylo nádherné počasí, sluníčko svítilo, Janička se o nás bezvadně starala. Tolik jídla, pití a dobrot! Od Tomáše dostala Emma krásný dárek - svoji vlastní postýlku (skoro jako pro trpaslíčky). Chodili jsme s Baddyánkem na procházky do zámeckého parku (Emča vodila Badyho na vodítku -viz foto níže), spoustu času jsme trávili společně na nádherné zahradě - prostě idylka. V sobotu večer jsme opékali buřty. Emma se opravdu dosyta vyřádila - však teď leží v pelíšku a odfukuje. Nabírá síly na zítřek. Cestu autobusem do Olomouce i zpátky prospala. PROSTĚ JE TO ŠIKULKA!                                      

Dnes dopoledne nás potkala tak trochu první smůla. Emmču píchla přímo do čumáčku včela. Čenich otekl a trčelo z něho žihadlo. Opět díky kamarádům Vojtovi a Jitce se Emma dostala brzy k veterináři. Žihadlo jí vytáhli, do kožichu píchli injekci a po několikahodinovém prospání zase řádila. No, jak jinak, že?

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem milým a laskavým lidem, kteří mi byli nápomocni při hledání štěňátka, zejména panu Jaroslavu Nedomovi, paní MUDr. Petře Mozíkové, Lucii Tolarové, Daně Potměšilové, Lence Pytlounové, Janě Duškové, Mgr. Lence Svobodové, manželům Klášterkovým a dalším. (Odkazy na jejich webové stránky naleznete v sekci "odkazy").

Poděkování patří v nemalé řadě také mým přátelům Janě a Tomášovi, kteří mě hodně podpořili a absolvovali se mnou cestu do Uherského Ostrohu, kam jsem si jela pro štěňátko. Děkuji kamarádům Jitce a Vojtovi, kteří mi moc pomáhají s péčí o psí miminko v době, kdy jsem v práci.

Emma dostala svůj první mailík od paní Zdeňky Vlčkové:

Milá Emmo,

pravděpodobně jsi právě obdržela svůj první emailík :-)

Jsi nádherná "kočka" a máš neuvěřitelně krásný kukuč! Tvoje panička vzala Tvoji socializaci za správný "konec" - máš doma krásnou chůvu, velkého milého kamaráda, což je skvělé. Nebudeš se bát a můžeš úspěšně lumpačit - je vidět, že jsou to skvělí společníci.

Přeji Ti v novém domově co nejvíce lásky, samé pamlsky a rošťárny, které určitě vyloudí plno úsměvů na tváři paničky. Prostě jsi její štěstíčko.

Posíláme Ti od všech plno pusinek a od našich "dětiček" pac a tlap :-)

Pa pa tetka Zdeňka

V sobotu 7. 9. 2013 jsem si dovezla domů malé chlupaté klubíčko - štěňátko dlouhosrstého trpasličího jezevčíka - fenečku Domeli z Ostrožských jezer od chovatele pana Jaroslava Nedomy z Uherského Ostrohu.

Říkám jí Emma. Jméno jsem měla vybrané už předem, kdy jsem tušila, že život mojí osmnáctileté kamarádky Dorky (standardní jezevčík), se chýlí ke konci.

Emma je nádherná psí slečna. Hravá, temperamentní, chytrá a vynalézavá. Jak říkám, je to moje "zlatečko tečkované". Miluje lidi a ostatní pejsky, je nebojácná, chce všechno poznat.

Ve dnech, kdy jsem v práci, chodí do "školky" (jako každý správný dorostenec) k mojí kamarádce Jitce, která bydlí vedle v domě. Jitka má dvanáctiletou černopálenou fenku Velsu, která je Emmě dobrou tetou. Hrají si spolu, dovádějí. No, občas je štěně třeba trochu usměrnit, a to Velsa jemným způsobem bravurně zvládá.

V budoucnu bych chtěla s Emmou absolvovat jarní svody, později určitě výstavu a chci se přihlásit na výcvikový tábor paní Dany Hájkové, kde bych chtěla okouknout, jak se co dělá, získat zkušenosti s přípravou na zkoušky atd. Mimo jiné je to určitě dobrá zkušenost a příležitost setkat se s ostatními chovateli, získat nové zkušenosti, zážitky a podělit se o radost z úspěchu. Znalosti mám zatím jen teoretické, a to je málo. 

 Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.